Můžeme aktivně ovlivňovat délku a kvalitu svého života?

Odpověď na tuto otázku zjistíme, když svojí pozornost zaměříme na inzulín. Inzulín totiž není jen lék na cukrovku.

Inzulín je především jedním z nejdůležitějších hormonů v našem organismu, na jehož dokonalém fungování jsme závislí.

Bílkoviny, tuky a sacharidy ve stravě slouží našemu tělu jako živiny. Každá je využitá jinak, ale každá, pokud je v nadbytku, je nakonec uložená ve formě tuku do zásoby. Jde o základní princip, který našim předkům umožnil přežít výkyvy v dostupnosti potravy a který funguje dodnes.

macronutrienty

Poté, co se najíme, naše tělo využije tuky částečně jako přímý zdroj energie a částečně je zužitkuje v buňkách a pro tvorbu hormonů. Bílkoviny se zapojí ve formě aminokyselin na stavbu a opravu tkání a svalů a přebytečné bílkoviny jsou přeměněny na glukózu. Sacharidy jsou rozštěpeny na glukózu, která koluje v krvi, než je využitá buňkami.

Slinivka břišní

Jaká je úloha glukózy?

Všechny sacharidy, cukry i škroby, např. sladkosti, rýže, chleba ..., jsou v našem těle přeměněny na glukózu. Glukóza je palivem pro buňky, ale pro tělo je její zvýšené množství nežádoucí.

Proč by nás měl zajímat inzulín?

Inzulín je anabolický hormon produkovaný ve slinivce břišní. Jeho základní úlohou je snižovat nadměrné a nežádoucí množství glukózy v krvi tím, že umožňuje její využití buňkami a vytváří z ní v těle dlouhodobé zásoby:

  1. v podobě glykogenu v našich játrech a svalech. Glykogen je okamžité palivo pro naše buňky a svaly a je využíváno v okamžiku, kdy hladina glukózy v krvi poklesne (např. při náročné fyzické námaze a stresu),
  2. v podobě tuku v tukových zásobách, kdy nadbytečnou glukózu přeměnění na tuk. Není to tedy tuk, který by se v našem těle primárně ukládal, ale na tuk přeměněná glukóza.

Tento proces příroda vyvinula proto, aby nás udržela naživu v období, kdy byl nedostatek jídla. Jeho dostupnost kolísala se změnou ročních období a také závisela na úspěchu lovu. Hojnost potravy byla v létě, kdy byly dostupné i sacharidy. V zimě byl zpravidla jídla nedostatek. Protože jsme ale byli schopní během léta uložit značné množství tuku, přežili jsme i tuhé zimy.

Dnes je všechno jinak. Kdykoliv si můžeme zajít do supermarketu. Skutečným nedostatkem potravy netrpíme. Přesto se naše tělo na tento stav neustále připravuje a využívá každou příležitost k tomu, aby vytvořilo tuk, který do nás uloží do zásoby.

Jak celý proces přeměny sacharidů v našem těle probíhá?

  1. Zvýšené, v podstatě toxické, množství inzulínu přispívá k ucpávání tepen a zvýšení rizika rakoviny. Potlačuje tvorbu enzymů, které nám pomáhají spalovat tuk. Navíc uložená kila se nám nedaří “shodit”.
  2. Svalové buňky se stanou vůči inzulínu rezistentní. Do svalů se dostane méně glykogenu, ale i méně aminokyselin z bílkovin. Tělo si totiž myslí, že je v krvi nedostatek cukru a vyšle signál, abychom začali využívat vlastní svalové buňky k tvorbě glukózy. A my máme problém nejenom budovat, ale i si svaly udržovat.
  3. Tělo se domnívá, že hladovíme a začne šetřit energií. Přestáváme se dostatečně hýbat a současně máme větší chuť na sacharidy.
  4. Nakonec se i jaterní buňky stanou na inzulín rezistentní. Nedokáží využít hormony štítné žlázy, takže náš metabolizmus se ještě více zpomaluje.
  5. Slinivka je nakonec tak vyčerpaná, že už není schopná produkovat inzulín, bez něhož byste nepřežili. Musíte jej tělu začít dodávat injekčně. V tu chvíli už ale patříte mezi čtvrtinu světové populace trpící cukrovkou.

Proč se říká, že potřebujeme přijímat sacharidy ve stravě?

Velmi malé, ale vyrovnané množství glukózy, neustále kolující v naší krvi, je pro naše tělo životně důležité. A protože sacharidy byly kdysi v přírodě vzácné, máme vyvinutý mechanismus, jak glukózu vytvořit i bez jejich příjmu potravou. Každý den je tělo schopno vytvořit až 300 g glukózy z vlastních zdrojů v závislosti na míře stresu a fyzickém výkonu

Co se v těle děje, pokud jíme nadměrné množství sacharidů (cukrů i škrobů)?

Zbývající glukóza, která nebyla využitá buňkami ani s ní nebyly doplněné zásoby glykogenu, zůstane kolovat v krvi. Tento stav je pro náš organizmus velmi nežádoucí. Nadbytečná glukóza poškozuje tkáně a orgány, ničí cévy a váže se na bílkoviny, které pak nemohou plnit svoji roli. Proto se naše tělo soustředí na to, aby hladinu glukózy v krvi snížilo na akceptovatelnou úroveň.

Slinivka břišní reaguje tak, že vyprodukuje více inzulínu. Jenže buňky už jsou plné glukózy a není jí kam transportovat. Slinivka břišní tedy reaguje tak, že vyprodukuje ještě více inzulínu. Ale i jeho zvýšené množství je pro tělo nežádoucí. Dochází k tomu, že buňky, které by na jeho přítomnost měly reagovat přijímáním glukózy, začnou být na inzulín rezistentní. Inzulínu se nakonec povede nadbytečnou glukózu uložit do tukových buněk, ale naše tělo zůstane poznamenáno. Když jíme sacharidy v nadbytku, celý proces se opakuje stále dokola. Výsledkem pak jsou závažné zdravotní komplikace a problémy.

inzulinova rezistence

Co se v těle děje, pokud v krvi koluje příliš mnoho inzulínu?

  1. Zvýšené, v podstatě toxické, množství inzulinu přispívá k ucpávání tepen a zvýšení rizika rakoviny. Potlačuje tvorbu enzymů, které nám pomáhají spalovat tuk. Navíc uložená kila se nám nedaří “shodit”.
  2. Svalové buňky se stanou vůči inzulínu rezistentní. Do svalů se dostane méně glykogenu, ale i méně aminokyselin z bílkovin. Tělo si totiž myslí, že je v krvi nedostatek cukru a vyšle signál, abychom začali využívat vlastní svalové buňky k tvorbě glukózy. A my máme problém nejenom budovat, ale i si svaly udržovat.
  3. Tělo se domnívá, že hladovíme a začne šetřit energií. Přestáváme se dostatečně hýbat a současně máme větší chuť na sacharidy.
  4. Nakonec se i jaterní buňky stanou na inzulín rezistentní. Nedokáží využít hormony štítné žlázy, takže náš metabolizmus se ještě více zpomaluje.
  5. Slinivka je nakonec tak vyčerpaná, že už není schopná produkovat inzulín, bez něhož byste nepřežili. Musíte jej tělu začít dodávat injekčně. V tu chvíli už ale patříte mezi čtvrtinu světové populace trpící cukrovkou.

Souvislost procenta tělesného s inzulinovou rezistencí

O určité formě inzulínové rezistence můžeme mluvit už v okamžiku, že muži mají 15-18% a ženy 18%-20% tělesného tuku. Celý proces však postupuje relativně pomalu, i když jistě. Hodně záleží na našich genech.

procenta-telesneho-tuku_muzi
procenta-telesneho-tuku_zeny

Je však třeba mít neustále na paměti, že s každým nadbytečným soustem cukrů a škrobů, stojíme jen krůček od netušených zdravotních problémů mezi nimiž tvoří cukrovka jen malý díl.

Otázka v nadpisu článku zněla: “Můžeme aktivně ovlivňovat délku a kvalitu svého života?” Odpověď tedy zní: Ano. Ano. Rozhodně ano. Čím méně inzulínu naše tělo vytváří, tím jsme zdravější a štíhlejší, tím déle žijeme a tím pomaleji stárneme.